This site uses cookies.
Some of these cookies are essential to the operation of the site,
while others help to improve your experience by providing insights into how the site is being used.
For more information, please see the ProZ.com privacy policy.
Freelance translator and/or interpreter, Verified site user
Data security
This person has a SecurePRO™ card. Because this person is not a ProZ.com Plus subscriber, to view his or her SecurePRO™ card you must be a ProZ.com Business member or Plus subscriber.
Affiliations
This person is not affiliated with any business or Blue Board record at ProZ.com.
English to Czech: Michael Corsten: Čas generací (Sociální studia 1/2007, úryvek) General field: Social Sciences Detailed field: Social Science, Sociology, Ethics, etc.
Source text - English Introduction
The topic of generation has experienced a renaissance in the last five to ten years. The most important reason for this development is the crisis of collective identities, which is due to a number of circumstances and conditions. First of these is the ‘individualization’ process (Beck, 1997) in developed societies, characterized by their ‘reflexive modernisation’ (Beck et al., 1994). This is the
process whereby categories such as social origin have become less relevant in the explanation of collective identities, milieus, and social movements. A second reason is the disappearance of the central social conflicts that divided societies into antagonistic strata, e.g. classes. A third related reason is the end of socialism as an alternative model for modernization, with accompanying claims
about the ‘end of ideology’ or the ‘end of history’. So, if the ‘old’ collective identities have disappeared, are there new or alternative identities that can replace the old ones? In this connection, generations and age seem to be new
classification markers. First, age is in any case an important structuration concept
for individual lifetime and life history. In effect this means that, assuming
standardized life courses, birth cohorts are collective aggregates of socially
structured life histories. Second, age can serve as a marker of social differentiation,
and thereby of social conflicts – the new ‘generational conflict’ in an ‘ageing
society’. However, it is important to recall that the ‘generation gap’ has a
long tradition in the social (cultural) sciences and philosophy, and that it is also
used with a wide range of meanings in everyday life. I will therefore concentrate
here on the problem of the historical constitution of generations as collective
identities.
The following sections deal with this issue in six steps. In a short overview, in
the first section I try to classify the different concepts of generation to clarify the relation between the question of historical generations which is focused on in this article and other problems of research on the topic. The second section deals with Karl Mannheim’s classical solution of the ‘sociological problem of generation’ (Mannheim, 1952 [1928]). On the one hand, Mannheim distinguishes three levels at which generations can be formed, and on the other hand he works
out the interplay of these levels in his explanation of the ‘unifying factors’ of
generations. As Jane Pilcher (1994) has emphasized in a recent article,
Mannheim’s work is still an ‘undervalued legacy’. In the third section, I try to
demonstrate this by comparing two different approaches – the cohort design and
the milieu design. The comparison focuses in particular on the time perspective
and socialization concepts that underlie Mannheim’s solution. I explain this by using Joan Robinson’s (1963, 1979) notion of ‘historical time’ and by making more precise Mannheim’s concept of ‘experience’ and its consequences for a socialization theory. In the fourth section I discuss and supplement Mannheim’s solution, which has certain limitations due to his ‘sociology of knowledge’ viewpoint. For this purpose, following C.W. Mills (1963), Tim Dant (1991),
and Jane Pilcher (1994), I introduce the relevance of ‘discursive practice’ as the
social dimension on which socio-cognitive phenomena can be located and
identified. With Luhmann’s (1980) and Koselleck’s (1969) concept of ‘historical
semantics’, I can transform Mannheim’s idea of ‘generational construction
principles’ into the discourse model. But – in contrast to Luhmann’s system
theory of communication – I maintain an action-based concept of discursive
practice, emphasizing the ‘social circles’ or ‘personal networks’ as carriers of
semantics. Using some of the arguments of modernization theorists, I point out the time of adolescence as the biographical phase where the social circles of generational discourse crystallize – from one generation of youth to the next. Through these stages the endogenous process of the crystallization of generations is reconstructed. However, this gives rise to three important
questions which are discussed in the fifth section of this article
Translation - Czech Úvod
Téma generací zažilo v posledních pěti či deseti letech renesanci. Nejvýznamnějším důvodem tohoto vývoje je krize kolektivních identit, zapříčiněná množstvím okolností a podmínek. První z nich představuje proces „individualizace“ (Beck 1997) v rozvinutých společnostech vyznačujících se „reflexivní modernizací“ (Beck a kol. 1994), v němž oslabil význam kategorií jako je sociální původ pro vysvětlování kolektivních identit, žitých prostředí a sociálních hnutí. Druhým důvodem je vymizení ústředních sociálních konfliktů, které rozdělovaly společnosti na antagonistické vrstvy, tj. třídy. Třetí důvod související s uvedenou krizí představuje konec socialismu jako alternativního modelu modernizace, doprovázeného tvrzeními o „konci ideologii“ či „konci historie“. Takže, jestliže zmizely „staré“ kolektivní identity, existují nové nebo alternativní identity, které mohou ony staré nahradit? V této souvislosti se jako nové klasifikační znaky objevují věk a generace. Za prvé, věk je v každém případě důležitým strukturujícím konceptem života jedince a jeho životní historie. To v důsledku znamená, že za předpokladu standardizovaných životních drah tvoří věkové kohorty kolektivní agregáty sociálně strukturovaných životních historií. Za druhé, věk může sloužit jako ukazatel sociální diferenciace, a tím i sociálních konfliktů – nového „generačního konfliktu“ ve „stárnoucí společnosti“. Je však důležité si připomenout, že „generační propast“ má v sociálních (kulturních) vědách a ve filosofii dlouhou tradici a že tento termín je také často používán v široké škále významů v každodenním životě. Proto se zde soustředím na problém historického ustavování generací jako kolektivních identit.
Následující oddíly se touto otázkou zabývají v šesti krocích. Ve stručném přehledu se v prvním oddíle pokusím odlišit různá pojetí generací, abych vyjasnil vztah mezi problematikou historických generací, na něž se soustředí tento článek, a zbývajícími výzkumnými problémy v této oblasti. Druhý oddíl se zabývá Mannheimovým klasickým řešením „sociologického problému generace“ (Mannheim 1952 [1928]). Karl Mannheim na jedné straně rozlišuje tři roviny, na nichž se mohou generace utvářet, a na straně druhé rozpracovává vzájemné působení těchto tří rovin ve svém vysvětlení „unifikujících faktorů“ generací. Jak zdůraznila Jane Pilcher (1994) ve svém nedávném článku, Mannheimovo dílo je stále „nedoceněným odkazem“. Právě to se pokouším demonstrovat ve třetím oddíle srovnáním dvou různých přístupů – modelu kohort a modelu prostředí. Mé srovnání se zaměřuje především na časovou perspektivu a socializační koncepty, které tvoří základ Mannheimova řešení. Nabízím vysvětlení s pomocí pojmu „historického času“ Joan Robinson (1963, 1979) a zpřesnění Mannheimova konceptu „zkušenosti“ a jeho důsledků pro socializační teorii. Ve čtvrtém oddíle rozebírám a doplňuji Mannheimovo řešení, jež je do jisté míry omezeno jeho perspektivou „sociologie vědění“. Pro tyto účely, s odkazem na C. W. Milse (1963) Tima Danta (1991) a Jane Pilcher (1994), představuji význam „diskurzivních praktik“ jako sociálního rozměru, v němž mohou být sociálně-kognitivní jevy zakotveny a identifikovány. Za pomoci Luhmannova (1980) a Koselleckova (1969) konceptu „historické sémantiky“ mohu převést Mannheimův„princip utváření generací“ do podoby diskurzivního modelu. Ale – na rozdíl od Luhmannovy systémové teorie komunikace – setrvávám u konceptu diskurzivní praxe založené na jednání, přičemž zdůrazňuji „sociální okruhy“ či „osobní sítě“ coby nositele sémantiky. Za použití některých argumentů teoretiků modernizace, poukazuji na období adolescence jako na biografickou fázi, v níž dochází k vyhraňování sociálních okruhů generačního diskurzu – z jedné mladé generace směrem k další. Skrze tato stádia je rekonstruován endogenní proces krystalizace generací. To ovšem vyvolává tři důležité otázky, jimž se věnuji v pátém oddíle tohoto příspěvku.
English to Czech: Transnacionalismus a kritika metodologického nacionalismu (Sociální studia, 1/2009) General field: Social Sciences Detailed field: Social Science, Sociology, Ethics, etc.
Source text - English The overall objective of this article is the reconstruction of conceptual frames and theoretical presuppositions shared by recent theories of transnationalism and the early sociological critique of methodological nationalism. The critical point of the article developed in the third part is to argue that recent critique of methodological nationalism that claims to be empirically grounded in transnationalism is in fact constructed on themes, concepts and theories of the first phase of the critique of methodological nationalism developed in the 1970’s (and during the globalization debate in the 1980’s) which already successfully reconstructed the conceptual building blocks of methodological nationalism. The constructive intention of the following text is the elaboration on the analytical distinction between a theoretical and a historical version of the critique of methodological nationalism. This distinction may help to answer some of the theoretical dilemmas being faced when trying to conceptualize the relationship between methodological nationalism and its overcoming by the perspective of transnationalism.
The critical function of transnationalism
In contrast to empirical-analytical sciences - whose objective is the observation of perceptible reality and the invention of nomological hypotheses about this observed domain – the aim of the interpretive/reconstructive sciences is the understanding of symbolically pre-structured reality. Here, the invention of theoretical knowledge proceeds by means of making explicit the practical know-how of subjects. According to Habermas (1991: 9) these sciences are formed around procedures that “systematically reconstruct the intuitive knowledge of competent subjects". An important characteristic of both anthropological and sociological theories of transnational migration is that they take seriously the pre-theoretical knowledge of subjects inasmuch as they conceive – and therefore treat – transnational migrants as competent subjects (Kearney 1991). The competence of these subjects is understood firstly, as it was already mentioned, in terms of their intuitive knowledge embodied in their actions, judgements and language, and secondly in terms of knowledge transfered by cultures configuring their lifeworld.
Before returning to the general description of the critical function of transnationalism, I have to note a distinction between the way interpretive/reconstructive sciences and empirical-analytical sciences relate to everyday knowledge of social actors. In terms of classical methodology of human sciences (Polkinghorn 1983: 215-240, 251-252), where empirical-analytical sciences standardly refute both subjects’ practical knowledge as well as knowledge constructed by cultural practices, interpretive sciences do not falsify these pre-theoretical forms of knowledge, they simply make explicit and systematize them. However, from the habermasian perspective of critical social theory this would be a position of radical hermeneutics, which gives up claims to objective and explanatory knowledge. The interpretive strategy of hermeneutic reconstructionism accepts the fact that “the interpreter’s inevitable involvement in the process of reaching understanding does indeed deprive him of the privileged status of the objective observer... but for the same reason also provides him with the means to maintain a position of negotiated impartiality from within” (Habermas 1992: 29). This competence what interpreter gains from within the communicative situation grounds the critical function of reconstructive interpretation.
Such an approach can be understood as something that requires the reconstruction of an implicit know-how and culturally transmitted knowledge of social actors, nonetheless it is more than just this hermeneutical reconstruction. Nonetheless, one cannot leave behind “mere reconstruction” and reach critical position by leaving this “mere reconstruction” out of his approach. Rather than skipping reconstruction it needs to be a point of departure for critical perspective. In this sense the critical function of hermeneutic reconstructionism can be reached in two methodological steps. Firstly, to understand the meaning of a text the interpreter has to make decisions and conclusions that requires one to figure out the reasons why the author’s statements and claims showed the signs of being acceptable as true, right and authentic for the author herself (Habermas 1992: 29-31). In this way the interpreter has to reconstruct the cultural context that the author must have presupposed as being acceptable shared knowledge with intended readers. However, these reasons justifying the author’s claims to acceptability and validity can be understood only in the case they are treated seriously as reasons which can be evaluated, that is in particular cases invalidated/refuted. Any interpretation is rational interpretation as far as it is grounded on a rational reconstruction of the know-how of the author and his intended readers, that is subjects, who are capable of distinguishing between valid and invalid statements. Secondly, like competent subjects who can make such decisions on the ground of their pre-theoretical knowledge, interpretations grounded on hermeneutical reconstruction of this pre-theoretical knowledge acquire the competence to distinguish between valid and invalid statements, and by this means acquire a critical function as well.
In the sense of above, insofar theories based on hermeneutic reconstructionism are capable of understanding and clarifying the conditions for valid/acceptable – in terms of truthfulness, rightness, and authenticity – statements, they also can give an explanation why some statements, arguments are unacceptable. This critical potential then permits anthropological and sociological theories to back critical claims about social, political and cultural practices. Thus, such theories, including critical theories of transnational migration, also make intelligible both social conditions in which transnational phenomena take place as well as the cultural processes of meaning and identity formation that go on within them. Critical theories of transnationalism cannot ignore to analyze the ways in which cultural meanings are used to encode and reproduce relations of domination. As a result of the reflexive turn in anthropology and sociology, theories of transnationalism are therefore especially suited to the ways in which signifying practices generate ideological effects even within the institutional sphere of science. That is, critical theories of transnationalism grounded in hermeneutic reconstructionism does not deal merely with pre-theoretical knowledge of transnational migrants but also strives to reconstruct concepts, rules, criteria and schemata observers and researchers use in dealing with transnational migrants.
Since, transnationalism nowadays comes into view as a constitutive part of modernity, and not simply a recent outcome of globalization processes, the critical focus of theories of transnationalism turned toward the exploration of conceptual apparatus of mainstream social science, specifically on ways how this influenced the study of migration as well as the neglect of transnational phenomena in general (Wimmer, Glick Schiller 2002a). The fact that modern world has always been transnational, was in the sense of this critique, primarily concealed by the empirical-analytical perspective of methodological nationalism.
Translation - Czech (publikováno - zde pouze úrývek)
Sociologické a antropologické teorie transnacionalismu jsou úzce spojeny s progresivní snahou kritické sociální teorie formulovat nové analytické koncepty relevantní pro současný globalizující se svět. Zdá se však, že tuto snahu nejde oddělovat od emancipace sociální vědy od jejích nacionalistických předpokladů. Dnes se kritika metodologického nacionalismu povětšinou přijímá jako konstitutivní část transnacionalistického výzkumného paradigmatu (Levitt, Jaworsky 2007; Wimmer, Glick Schiller 2002a). Abychom pochopili epistemologickou funkci této kritiky, je třeba si uvědomit, že teorie transnacionalismu – především transnacionální migrace – nelze zařazovat čistě do kategorie empiricko-analytických věd. Většina těchto teorií sleduje metodologickou dráhu interpretativních věd a pomocí interpretativních strategií, které by mohly být označeny jako hermeneutický rekonstrukcionismus, získává kritickou funkci. V první části tohoto textu vysvětlím onu interpretativní strategii a v druhé se podrobněji zaměřím na ranou fázi kritiky metodologického nacionalismu, která se vyvinula v sedmdesátých letech 20. století.
Celkovým cílem tohoto textu je rekonstrukce konceptuálních rámců a teoretických předpokladů, které sdílejí teorie transnacionalismu a raná sociologická kritika metodologického nacionalismu. Klíčovým bodem článku, který rozvíjím ve třetí části, je tvrzení, že současná kritika metodologického nacionalismu, jež chce mít empirické základy v transnacionalismu, je ve skutečnosti konstruována na základě témat, konceptů a teorií první fáze kritiky metodologického nacionalismu rozvíjených v sedmdesátých letech 20. století (a během debaty o globalizaci v letech osmdesátých), kterým se již úspěšně podařilo rekonstruovat základní koncepty – stavební kameny – metodologického nacionalismu. Konstruktivním záměrem následujícího textu je analyticky rozlišit teoretickou a historickou verzi kritiky metodologického nacionalismu. Toto rozlišení může nabídnout odpověď na některá teoretická dilemata, s nimiž se setkáváme při pokusech o konceptualizaci vztahu mezi metodologickým nacionalismem a jeho překonáním z perspektivy transnacionalismu.
Kritická funkce transnacionalismu
Narozdíl od empiricko-analytických věd – jejichž cílem je pozorovat vnímatelnou skutečnost a vynalézat nomologické hypotézy vztahující se k dané pozorované oblasti – je cílem interpretativních/rekonstruktivních věd pochopení symbolicky před-strukturované reality. Získávání teoretických poznatků zde postupuje pomocí ozřejmování praktického vědění (know-how) subjektů. Podle Habermase (1991: 9) se tyto vědy utvářejí okolo procedur, které „systematicky rekonstruují intuitivní vědění kompetentních subjektů“. Důležitým rysem jak antropologických, tak sociologických teorií transnacionální migrace je, že berou vážně před-teoretické vědění subjektů, tedy že pojímají transnacionální migranty jako kompetentní subjekty, a také tak s nimi zacházejí (Kearney 1991). Kompetence těchto subjektů je chápána především, jak už bylo řečeno, coby jejich intuitivní vědění ztělesněné v jejich jednání, úsudcích a jazyku, a dále také jako vědění předávané kulturami, které pořádají jejich žitý svět.
Dříve než se pustím do obecného popisu kritické funkce transnacionalismu, upozorním na odlišnost způsobů, jimiž se interpretativní/rekonstruktivní vědy a empiricko-analytické vědy vztahují ke každodennímu vědění sociálních aktérů. Z hlediska klasické metodologie humanitních věd (Polkinghorn 1983: 215-240, 251-252) spočívá tento rozdíl v tom, že, zatímco empiricko-analytické vědy standardně odmítají jak praktické vědění subjektů, tak vědění vznikající v rámci kulturních praktik, interpretativní vědy tyto před-teoretické formy vědění nefalsifikují, jen je ozřejmují a systematizují. Avšak z habermasovské perspektivy kritické sociální teorie by druhý přístup představoval pozici radikální hermeneutiky, která se vzdává nároku na objektivní a vysvětlující vědění. Interpretativní strategie hermeneutického rekonstrukcionismu přijímá fakt, že „nevyhnutelné zapojení interpretujícího do procesu dosahování porozumění jej ve skutečnosti zbavuje privilegovaného statusu objektivního pozorovatele... ale ze stejného důvodu mu také umožňuje udržet si vyjednanou vnitřní nestrannost“ (Habermas 1992: 29). Kompetence, kterou interpretující takto získává z komunikativní situace, je základem kritické funkce rekonstruktivní interpretace.
Nabízí se říci, že takovýto kritický přístup vyžaduje rekonstrukci implicitního know-how a kulturně předávaného vědění sociálních aktérů, nicméně jde zde o víc než o tuto hermeneutickou rekonstrukci. Každopádně nelze opustit „pouhou rekonstrukci“, a tím, že ji vynecháme z našeho přístupu, dosáhnout kritické pozice. Spíše než přeskočit rekonstrukci je třeba z ní učinit východisko kritické perspektivy. V tomto smyslu lze kritickou funkci hermeneutického rekonstrukcionismu rozdělit do dvou metodologických kroků. Za prvé, aby interpretující chápal nějaký text, musí činit rozhodnutí a závěry, které mu umožní stanovit důvody, proč tvrzení a výroky autora vykazují znaky, na jejichž základě mohou být přijímány jako pravdivé, správné a autentické pro autora samotného (Habermas 1992:29-31). Tímto způsobem musí interpretující rekonstruovat kulturní kontext, který autor předpokládal jako přijatelné [přijímané] vědění sdílené se zamýšlenými čtenáři. Avšak důvody ospravedlňující autorovy nároky na přijatelnost a platnost lze chápat pouze v případě, že je bereme vážně jako důvody, které mohou být hodnoceny, tj. v určitých případech zneplatněny/zamítnuty. Jakákoliv interpretace je racionální interpretací pouze tehdy, když je založena na racionální rekonstrukci know-how autora a jeho předpokládaných čtenářů, to znamená subjektů schopných rozlišovat mezi platnými a neplatnými tvrzeními. Za druhé, stejně jako kompetentní subjekty, které dokáží činit podobná rozhodnutí na základě svého před-teoretického vědění, také interpretace založené na hermeneutické rekonstrukci tohoto před-teoretického vědění umožňují rozlišovat mezi platnými a neplatnými tvrzeními, a tak rovněž získávají kritickou funkci.
Navážu-li na výše řečené, pokud jsou teorie založené na hermeneutické rekonstrukci schopny chápat a vyjasňovat podmínky pro platná/přijatelná – bereme-li v úvahu pravdivost, správnost a autentičnost – tvrzení, mohou také vysvětlit, proč jsou určitá tvrzení (a argumenty) nepřijatelná. Tento kritický potenciál pak dovoluje antropologickým a sociologickým teoriím zaštítit kritické výroky o sociálních, politických a kulturních praktikách. Proto tyto teorie, včetně teorií transnacionální migrace, také činí srozumitelnými jak sociální podmínky, v nichž se transnacionální procesy odehrávají, tak kulturní procesy utváření významu a identit, které s nimi souvisejí. Kritické teorie transnacionalismu nemohou ignorovat analýzu způsobů, jimiž jsou kulturní významy používány k zakódování a reprodukci vztahů nadvlády. Coby výsledek reflexivního obratu v antropologii a sociologii jsou teorie transnacionalismu obzvláště vhodné ke zkoumání způsobů, jimiž označující praktiky vytvářejí ideologický účinek dokonce i v institucionální sféře vědy. Kritické teorie transnacionalismu se totiž nezabývají pouze před-teoretickým věděním transnacionálních migrantů, ale snaží se rekonstruovat koncepty, pravidla, kritéria a schémata, která pozorovatelé a výzkumníci používají ve svém výzkumu transnacionálních migrantů.
Jelikož transnacionalismus se dnes jeví jako konstitutivní prvek modernity, a nikoliv pouze jako aktuální důsledek globalizačních procesů, kritické ohnisko teorií transnacionalismu se obrátilo ke zkoumání konceptuálního aparátu hlavního proudu sociální vědy, především toho, jakým způsobem ovlivnila tato věda studium migrace a nakolik obecně zanedbávala transnacionální jevy (Wimmer, Glick Schiller 2002a). Skutečnost, že moderní svět byl vždy světem transnacionálním, byla podle této kritiky zakrývána především empiricko-analytickým zaměřením metodologického nacionalismu.
Czech to English: Ethnicity in the Classroom General field: Social Sciences Detailed field: Social Science, Sociology, Ethics, etc.
Source text - Czech Etnicita jako fluidní kategorie
Do třídy 5.A jsme vstupovaly s tím, že jsou zde tři děti ruských rodičů, dvě děti vietnamských rodičů a jeden Čechofrancouz, tj. šest dětí z dvaceti sedmi má jinou než českou etnicitu a historie jejich rodiny je ovlivněna zkušeností s přeshraniční migrací. Tento výčet nám poskytl jak ředitel školy, tak třídní učitelka.
Míla, Nasťa a Artur jsou děti ruských rodičů. Míla se narodila v ČR, se svými rodiči mluví rusky, s patnáctiletou sestrou česky. Až do svých pěti let mluvila jenom rusky, česky se naučila ve školce a češtinu má teď bezchybnou a zcela bez přízvuku. Nasťa přišla do ČR, když jí bylo sedm let. Doma mluví rusky, se sestrou někdy česky, hlavně když potřebuje použít nadávky. Česky mluví velmi dobře, i když občas je slyšet přízvuk či použije rusismus. Artur je v Česku rok a půl, doma mluví rusky, česky mluví se silným ruským přízvukem a psaní v češtině mu dělá problémy. Kien a Phú mají vietnamské rodiče. Oba se narodili v Česku, oba mluví s rodiči vietnamsky, ve škole oba dávají přednost češtině a jejich čeština je bezvadná. Phú má dva bratry. S mladším bratrem, který už chodí do školy, mluví česky, s nejmladším čtyřletým mluví vietnamsky. Poslední ne-zcela-české dítě, o kterém jsme věděly ještě před příchodem do třídy, byl Eric. Eric má českou matku a francouzského otce a sám neví, v jaké zemi se narodil (myslí si, že možná ve Švýcarsku), každopádně do svých sedmi let žil ve Francii. Doma mluví spíš francouzsky, s mámou někdy česky, s bratry spíš francouzsky, jen nadávky používají spíš české. Jeho čeština má silný francouzský přízvuk.
Naším prvním pozoruhodným zjištěním bylo, že ve třídě je dětí s nejednoznačně českou etnicitou více. Ukázalo se, že jsou tu další dvě děti pocházející stejně jako Erik ze smíšených svazků. Byl to Matěj, jehož tatínek je Srb, a Johana, jejíž tatínek je Němec. Obě tyto děti se narodily v Česku a česky mluví bezchybně, proto je učitelé nepovažovali za etnicky jiné. Matěj umí také srbsky, Johana německy neumí, otec s nimi nežije a přijíždí je jen jednou za čas navštívit, s Johanou mluví česky.
Pro analýzu toho, jak funguje etnicita v dětských kolektivech, je zajímavé podívat se právě na tyto tři děti, které jsou na tom z určitého pohledu stejně – matka je Češka, otec cizinec. Na polovičním Francouzovi Erikovi je jeho původ slyšet, s češtinou má problémy, které jsou vyučující nuceni brát v potaz při výuce, a proto není divu, že se o něm ví a že vyučujícím vytane na mysli i on, když se ptáme na odlišnou etnicitu. Že je Matěj napůl Srb, jsme se dozvěděly od třídní učitelky při rozhovoru, který jsme s ní vedly o třídě, a to v momentě, kdy jsme mluvily o tom, jak jsou na tom různé děti sociálně. Učitelka mluvila o tom, že děti migrantů v její třídě patří spíš k vyšší střední třídě.
Translation - English Ethnicity as a fluid category
We entered the 5.A with the information that we can find there three children of Russian families, two children of Vietnamese parents and one Czech-French boy, i.e. that six out of twenty seven children have other than just Czech ethnicity and that their family histories have been influenced by experience with cross-border migration. This explanation had been offered by the school headmaster, as well as by the class-teacher.
Míla, Nasťa and Artur are children of Russian parents. Míla was born in the Czech Republic; she uses Russian with her parents and Czech with her sister. She spoke only Russian until the age of five, and then she learned Czech in the kindergarten. Now, her Czech is flawless and without any foreign accent. Nasťa came to CR when she was seven. At home, she speaks Russian, sometimes Czech with her sister, mainly if she needs to use bad language. Her Czech is very good, even though occasionally one can hear her accent or notice Russian words. Artur has been living in the Czech Republic for a year and a half. At home, he uses Russian; he also has a strong Russian accent and writing in Czech is difficult for him. The parents of Kien and Phú, who were born in the CR, are Vietnamese. Both of the boys use Vietnamese at home, while at school they prefer Czech language which they have mastered perfectly. Phú has two brothers – in communication with the younger brother who is already school-aged, he speaks Czech, while he uses Vietnamese with the youngest four-year old brother. The last not-completely-Czech child whom he had known about from previous information was Erik. Erik’s mother is Czech and his father is French. He does not know exactly in which country he was born (he thinks maybe in Switzerland), but definitely until the age of seven, he had lived in France. At home, they speak mostly French, but with his mum he sometimes uses Czech. With his brothers, he talks in French, only for bad language they prefer Czech. He has a strong French accent.
One of the first surprising findings was that there are more children with not-only Czech ethnicity in the class. We found out that two more children come from ethnically mixed families like Erik: these are Matěj, whose father is Serbian, and Johana, whose father is German. Both of them were born in the Czech Republic and they speak flawless Czech, and that is why the teachers did not regard them as ethnically other. Matěj can also speak Serbian, while Johana does not speak German – her father does not live with them, and when he comes to visit, they use Czech.
To analyze how ethnicity works in children’s collectives, it is interesting to look at those three children who are of similar background – their mothers are Czech and their fathers are foreigners. The half-French Erik can be noticed for his origin; he has problems with Czech language, which the teachers have to take into account at school, and thus it is no wonder that they know about him and he comes to their mind when we ask about ethnicity. About the half-Serbian origin of Matěj, we learned incidentally during an interview with the class-teacher, and it was when we talked about different social status. The teacher was of the opinion that the children of migrants belong to higher middle class.
English to Czech: Nyxia by Scott Reintgen - all 3 books General field: Art/Literary
Source text - English (extract from the 1st volume)
DAY 1, 8:47 A.M.
Aboard Genesis 11
“You all know why you’re here.”
There are ten of us at the table. We all nod like we even
have a clue.
Eight of the richest men and women in the world stand
at the opposite end of the conference room. Last night, I
used PJ’s phone to look them up. Babel Communications.
Swallowed Google back in 2036. Some blogger says they’re
NASA’s dark little shadow and have been for decades. Whatever
they do, they look good doing it. Each of them wears
the same charcoal suit. It looks like someone threaded
smoke into formal wear. The overheads dance off all the
polished shoulders and shoes.
But the lights and the room and the world are bending
forward to hear the man who’s speaking: Marcus Defoe.
He’s black, but not like me. I’ve spent half my life feeling
like an absence, a moonless night. I can’t imagine this guy
going anywhere without turning heads. Everything about
him whispers king. It’s in the set of his shoulders and the
sound of his voice and the prowl of his walk. He glides
toward us, and an image of a panther flashes through my
head. There’s so much polish and shine that I almost don’t
notice the claws.
Leaning back, I pull one of my earbuds out. My music was
playing low- key but the Asian kid next to me keeps looking
over like it’s the loudest thing he’s ever heard. Tough luck.
I leave the volume up just to grind at him. When Babel recruited
me, they said all of this was a game. I like playing
games, but I like winning games even more. The stiff next
to me shakes his head in annoyance, and I already feel like
I’m up a few points on him.
The earpiece bleeds half beats and old- soul voices. People
at school think I like early hip- hop ’cause it’s vintage,
but the truth is I could never afford the new stuff. When
my neighbor glances over for the thousandth time, I nod
and smile like we’re going to be best friends.
“You were chosen to be at the forefront of the most serious
space exploration known to mankind. The results of
your mission will change the outlook for our species.” Defoe
goes on to talk about humanity, manifest destiny, and final
frontiers. His head is shaved and perfectly round. His smile
is blinding. His eyes are so stunningly blue that the girls
at school would call them the color of boom. Babel’s king
has a single imperfection: His right hand is withered, like
a giant took its sweet time breaking each and every bone.
It’s the kind of injury you’re not supposed to look at, but
always do. “The reward for your efforts will be beyond your
imagination. A trust fund has already been established for
each of you. A check for fifty thousand dollars will be put
into your account every month for the rest of your lives.”
Translation - Czech Den 1., 8:.47
Na palubě Genesis 11
„Všichni víte, proč jste tady.“
U stolu je nás deset. Do jednoho přikývneme, jako bychom v tom měli jasno.
Na opačném konci konferenčního sálu stojí osm nejbohatších mužů a žen světa. Včera večer jsem si půjčil od PJeje telefon, abych si je prohlídl. Babel Communications. V roce 2036 spolkli Google. Na jednom blogu se píšepíšou, že už pěknou řádku let jsoubyli takovýmjakýmsi temnějším stínem NASA. Ať už dělají cokoliv, vypadají při tom dobře. Všichni mají na sobě stejný oblek v barvě uhlí. Dress code s kouřovým nádechem. Z naleštěných bot a ramen přímo čiší investiční síla.
Jenže to už se světla v sále, místnost sama i celý svět obracejí k muži, který se právě chystá promluvit. Marcus Defoe. Je taky černoch, ale mezi náma dvěma je propastný rozdíl. Zatímco já jsem polovinu svého života prožil v jakési absenci, v bezměsíčné noci, tenhle člověk ovládne každou situaci, do které vkročí. V celém jeho postoji je něco královského. Jak se naklání, jakým tónem mluví, i v tom, jak chodí. Zamíří k nám a mou myslí se mihne záblesk pantera . Celý se leskne a září, takže si skoro nevšimnete drápů.
Zhoupnu se na židli a vytáhnu z jednoho ucha sluchátko. Muzika hraje jen tlumeně, ale můj asijský soused se tváří, jako by to byla ta nejhlasitější věc na světě. Máš smůlu. Nechávám to hrát, jen abych ho potrápil. Když mě v Babylonu přijímali, říkali, že to celé je hra. Hry hraju rád, ale ještě radši je vyhrávám. Suchar vedle mě nesouhlasně kroutí hlavou a já cítím, že mám hned pár bodů náskok.
Ze sluchátka se valí proud přerušovaných beatů a starých soulových hlasů. Lidi ze školy si mysleli, že mám rád starý hip-hop, protože vintage právě frčí, ale bylo to spíš tak, že novější věci jsem si prostě nemohl dovolit. Když se na mě můj soused podívá asi po sté, přikývnu a usměju se, jakože budeme kámoši.
„Byli jste vybráni do čela jedné z nejdůležitějších vesmírných expedic, jaké kdy lidstvo podniklo. Výsledek vaší mise zcela změní vyhlídky našeho druhu.“ Defoe dál řeční o humanitě, osudové volbě a nejzazších hranicích. Má hladce oholenou a dokonale kulatou hlavu. Jeho úsměv oslepuje. Oči má tak neuvěřitelně modré, že by je holky ve třídě vyhlásily barvou roku. Babylonský král má jen jednu vadu: jeho pravá ruka je svraštělá, jako by v ní nějaký obr s potěšením zpřelámal každou kůstku. Je to ten typ zranění, na které není slušné civět, ale nemůžete si pomoct. „Odměna za vaši snahu zcela přesahuje vaši představivost. Každému z vás jsme již založili svěřenecký fond. Do konce života na vašem účtu každý měsíc přistane padesát tisíc dolarů.“
More
Less
Translation education
Master's degree - Masaryk University
Experience
Years of experience: 16. Registered at ProZ.com: Sep 2017.
Adobe Photoshop, Dreamweaver, Frontpage, Microsoft Excel, Microsoft Word, Powerpoint
Bio
In 1997, I translated a book on Buddhism (A Short History of Buddhism by Edward Conze, published as Stručné dějiny budhismu by Jota) and another book on "cyberfutures" (which was not published in the end). Around 2007, I started to translate mainly social science and humanities texts, mostly from English to Czech, but also the other way round.
WORK EXPERIENCE
professional translator of social science and humanities texts, experience with legal English
worked in NGOs, as a teacher of English, and in international relations office at a university
EDUCATION
Faculty of Social Studies, Masaryk University, Brno – Sociology/English language and literature
University of Toronto – exchange semester
Portfolio